zpět ?

Skoro po měsíci se opět objevuji na scéně s novinkou. Nic jsem nedokázala, nikam jsem se neposunula a hovořit o tom, že jsem udělala pro své tělo něco prospěšného by byla nevídaná troufalost. Je to smutný, ale je to tak. Nevím, co se to se mnou děje ale děsí mě to. Za chvilku přichází nejlepší období v roce a já, pokud budu takhle skvěle pokračovat, ho strávím v depresi zabalená ve vrstvách oblečení, abych svou postavu obalenou tukem a kdoví čím vším ještě schovala a ušetřila všem lidem v okolí šok. Chybí mi odhodlání, chybí mi motivace a hlavně nedokážu překonat první dny, který jsou pro mě nejkritičtější. Ve svý zoufalý naivitě si sem hodím pár motivačních obrázků a budu bláhově doufat, že mě aspoň trochu nakopnou :)

Den 18. února, alias Den, kdy sem se opravdu nasrala si zaznačím v kalendáři červenou fixou. Teda, ne že bych dala průchod svým emocím a rozkopala první nebohou věc, co se mnou přišla do styku jako to dělám obvykle, ale cítím, že uvnitř mě to bublá a vře a nevím co všechno ještě.
Může za to stav, ve kterém se momentálně nacházím. Vlastně za to můžu já. Já, moje láska k jídlu a můj debilní sklon k tloustnutí. Kombinace těchto tří faktorů mě přivedla ke katastrofálním výsledkům, který zaznamenávám pokaždý, když se podívám do zrcadla. Tyhle pocity mám prakticky od 13-ti, kdy sem se začala trochu hodně zajímat o svůj vzhled. Od té doby se se mnou moje problémy s váhou táhnou. Až do dnes.
Dneska už sem ale rozumná haha, a vím, kde sem dělala chybu. Hrozně sem se na hubnutí upínala a nemyslela na nic jinýho. Nezajímala mě škola, kamarádi, dokonce mi bylo fuk i to, že to tělu vůbec neprospívá a ničí ho to. Jediný, co sem měla v hlavě byly kalorie a věčný dilema, jestli si můžu dát jablko nebo je pro mě moc kalorický. Jablko, vážně ??! OMG... Tenhle extrém se střídal s tím druhým extrémem- do svýho vyhladověnýho těla sem cpala sračky nezdravý jídlo všeho druhu. Čokoládu sem dorazila pizzou a jako hřeb žranice sem si dala další čokoládu zalitou hektolitrem coly. Pocit před spaním, že se asi každou chvíli pobliju, byla u mě ta nejběžnější věc a chuť rozbít si za to hubu byla lákavá asi stejně jako nová kabelka od Channelu. Ale stejně sem to neudělala. Protože se miluju. A to fakt dost. Tohle je tedy ten správnej přístup k hubnutí. Aspoň teda myslím. Budu zdravě jíst a cvičit, protože se miluju, ne proto, že chci na váze vidět co nejnižší číslo. Svý pokroky si sem budu zaznamenávat pokud teda nebudu líná a těšit se, jak můž život bude konečně plnohodnotnej a dokonalej <3